Divadelní společnost

J.K.Tyla Buchlovice

 

D I V A D E L N Í

S P O L E Č N O S T

J. K. T Y L A

B U C H L O V I C E

 

Aktuálně:   Jak se peklo zadlužilo a co z toho bylo...

                              (Jaroslav Koloděj)

      



e-mail:
info@divadelnici.cz


 

 

 

ÚVOD

 

  "Ochotnické divadlo je krásné pro pobavení diváků i samotných herců, ale je to také dřina a odříkání všech, kteří se na tom podílejí. Když jsem v roce 1969 dával v Buchlovicích divadelní soubor dohromady, tak jsem si připadal jako náhončí na panské. Chodil jsem doslova dům od domu a škemral jako nějaký žebrák o kousek chleba, aby se někdo ke mně přidal a my mohli odehrát nějaké to divadlo. Hlavně mladá děvčata se těžko sháněla, ale to je vlastně problém, který přetrvává až do dnešní doby. Většinu herců a hereček se mi podařilo sehnat z Buchlovic, ale také jsem musel pátrat v okolních obcích, i v Hradišti a ... nakonec i mnohem dál.
   Když byli herci pohromadě, nastal další problém - kde zkoušet? Zkoušelo se po soukromých privátech a vůbec, kde se dalo. Měli jsme velké štěstí, že tehdy byl v obci velký sál s jevištěm, který tu bohužel dnes není.
   Dalším problémem byl divadelní "fundus", tedy kulisy, rekvizity, kostýmy, závěsy a třeba i osvětlení. Všechno jsme si pořizovali z vlastních prostředků. Měli jsme štěstí, že pracovníci Slováckého divadla měli pro nás pochopení a například kostýmy nám zapůjčovali za velmi velkorysých podmínek. Byli k nám mnohem vstřícnější než tehdejší funkcionáři zdejšího MNV.
   Přes všechna úskalí jsme pokračovali v nastudovávání řady úspěšných inscenací. V 70. letech nám hodně pomohl profesionální herec Valtr Řehoř, který nás vedl jak tématicky, tak i režijně. Svá představení divadelní soubor předváděl na pódiích v mnoha blízkých i vzdálených obcí a zajížděl i na Slovensko do Nové Bošáce.
   Po roce 2000 se poměry zlepšily. Obecní úřad nám přidělil ve staré škole na Lhotce místnost na zkoušení a dostali jsme také příspěvek 10 000 Kč na další vybavení.
   Po zrušení sálu a jeviště v restauraci Záložna nastal nový problém, kde v Buchlovicích hrát. Vzniklý problém jsme vyřešili tím, že jsme premiéry našich představení přesunuli do nedalekých Starých Hutí nebo Ořechova. Na naše domovské Buchlovice ovšem pochopitelně nezapomínáme a využíváme v letních měsících atraktivních prostor amfiteátru ve Štítě a nádvoří hradu Buchlova. Účinkování na domovské půdě si všichni vážně užíváme, protože podpora a uznání domácích diváků je pro nás všechny tou největší odměnou za dlouhé měsíce zkoušení.   
   Za více než pětatřicet let, které jsem buchlovickému ochotnickému divadlu věnoval, jsme museli překonat nejednu potíž, překonat nejeden problém, soubor se několikrát rozešel aby pak zase svou činnost obnovil. Vše je totiž o lidech. Ty problémy mě utvrdily v jediném -  vím jistě, že se v Buchlovicích vždycky najdou lidé, kteří i přes všechny nesnáze potáhnou tu naši divadelní káru dál,'' toto o svém vztahu k divadlu říká současný principál buchlovického ochotnického souboru Jiří Kutálek.

 

          Děkujeme